Jmenuji se Anna Smékalová a jsem průvodce a milovník dobrého piva, ale nebudu Vám ho vnucovat.Mohu připravit hezký výlet pro Vás nebo Vaše děti. Také jako lektor mohu připravit prezentace pro Vás na míru o historii a cestování.
Ještě v roce 1999 bylo zdejší bývalé hliniště, někdejší zdroj cihlářské hlíny, nevábnou skládkou a sídlištěm nekalých živlů. Skupina soukromých investorů dostala nápad založit akciovou společnost Tuležim. Sice zde kdysi bývala plovárna, která připomínala tu z Vančurova Rozmarného léta. Avšak zvítězil projekt, který návštěvníky vrátí o šest set let zpátky, do roku 1402.

 

Skanzen přibližuje lidovou architekturu českého středověku a způsob tehdejšího života ve věrohodně ztvárněném prostředí malého venkovského sídla postaveného v zajímavé přírodní lokalitě z tradičních materiálů.

Vznikl na okraji Prahy a dnes tvoří stylový vstup ze sídliště Stodůlky do přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí. Park má rozlohu 676,5 ha,je . Naučná stezka se nachází na jihozápadním okraji Prahy. Spojuje městské části Řeporyje a Hlubočepy trasou procházející Dalejským a Prokopským údolím. Je zaměřena převážně na četné geologické profily,které vznikly rozsáhlou lomovou činností. Seznamuje se zdejšími paleontologickými nálezy a samozřejmě faunou a florou celého území.

            Původně se skanzen měl jmenovat Tuležim.  Tuležim je městečko z jedné Drdovy pohádky.  Pozoruhodné bylo zejména tím,  že mělo bránu,  o níž nikdo z tuležimských měšťanů nevěděl, jak se zavírá. Snad prý na knoflíky. Tak se knoflík dostal i do erbu dnešní Tuležimi - Řepory. Nakonec však skanzen dostal jméno ŘEPORA, které více odpovídá tradici místa, kde byl vybudován..Výběr místa byl velmi šťastný, protože Řepora z nedalekého panelového sídliště vidět je, zatímco sídliště z Řepory vidět není. Jak sestupujete do údolí, hluk aut i výhled na paneláky rychle ustupuje z dosahu vašich smyslů. Stačí schovat cigarety (ve středověku se nekouří), sestoupit několik stupňů k jezírkům, a můžete si několika mincemi vstupného otevřít časoprostorovou bránu do středověku.

Na vlastní oči se tu můžete seznámit s obsahem pojmů dymník, dymná jizba, hrázděná stěna, mazanice a mnoha dalších,  které již ze slovníku současného člověka vymizely. Vahadlová studna s dřevěným roubením, kterou zde vidíme na návsi, bývala jediným zdrojem pitné vody. V Čechách dnes již vahadlové studny nespatříme. Ze starých vyobrazení je ale patrné, že v minulosti bývaly běžnou součástí krajiny a sídel.

 I   tohle zbrusu nové středověké městečko má svou zajímavou historii. Postavilo ho pět nadšenců a zručných řemeslníků (za jmenování stojí zejména někdejší kastelán hradu Točník památkář Roman Abušinov) za 16 měsíců. Používali jen ruční nářadí a spotřebovali přitom 350 kubických metrů dřeva, 25 000 štípaných šindelů, 4 000 slaměných došků a 25 tun kamene.

Všechny stavby jsou ze dřeva a hlíny, kryté slaměnými došky či dřevěnými šindeli.  Roubený kostelík je podobný karpatským dřevěným kostelům s věžovitou zvonicí stojí uprostřed severní strany náměstí. Je obklopen hřbitovem se vstupní brankou ve vyplétaném oplocení. K jednolodnímu prostoru se připojuje polygonální presbytář,  který je oddělený vítězným obloukem.  Loď i  presbytář  má trámový strop s deskovým záklopem.  Na jednoduchou tribunu se vstupuje poklopem po žebříku  (nepřístupné).  Obílené stěny mají jednoduchou výzdobu červeným linkováním,  interiér zdobí barevná ornamentální výmalba.  Zatím  ještě nehotová je tvrz-malé feudální sídlo majitele městečka.  Hlavní  budovou tvrze  bude  dvoupatrová  věž  s hospodářským přízemím, obytným patrem a obranným podstřeším. V areálu tvrze, opevněném palisádou, budou situovány drobné hospodářské stavby.

           V turistické sezóně najdete uvnitř osady i středověké vesničany, žijící tu stejným způsobem jako současníci krále Václava IV., ale ani po zbytek roku tu není pusto a potkáte tu přinejmenším zvířecí obyvatele a jejich opatrovatele. ( Koza se k nám chovala velice přátelsky).Čas od času se zde pořádají různé akce, které se snaží připomenout lidové zvyky českého středověku.

Vzhled jednotlivých objektů i celého areálu, včetně použitých stavebních technologií a materiálů, odpovídá současným archeologickým a stavebně-historickým znalostem o vývoji vesnické a městské architektury v období českého středověku. Z kamenů jsou nejvýš základy a částečně komory a sýpky sloužící k uskladnění životně důležitých zásob nebo ohradní zídky.  Velice zajímavé je rychtářské stavení s dobovou krčmou. Největší a nejbohatší usedlost - mohutný trojdílný špýcharový dům s prostornou vysokou jizbou a patrovým špýcharem v zadním dílu. Má roubené stěny,které jsou zabaleny do "kožichu", na omazávce je červeně malované kvádrování.

V severní části rozlehlé louky, "za hradbami" městečka, je umístěno dobové popraviště se šibenicí a dalšími nezbytnými potřebami.

Řepora stojí za návštěvu i jako unikátní přírodní lokalita. Můžeme se kochat jak stepními bylinnými porosty, tak neobvyklým soustředěním zajímavých živočichů. Pramen vody je zdrojem několika tůněk, takže tu najdete nejen vodní rostliny, ale i teplomilný hmyz. Napočítali zde 378 druhů motýlů, 40 druhů střevlíků a dají se tu vidět také u nás už vzácní brouci prskavci. V tůňkách žijí i obratlovci, např. přísně chráněný čolek velký. Žijí zde i drobné savci - rejsci obecní, myšice křovinné, norníci a hraboši.Žije tu také několik druhů ještěrek a užovky obojková i hladká. V křovinách se vyskytuje bohatá ptačí fauna, proto jsou v době hnízdění omezeny hudební produkce. Výška někdejší těžební stěny až 15 m jakoby byla připravená pro břehule.

 

10.11.2007 19:00:30
hanaanna

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2194 | 33%)
Ne (2174 | 33%)
Těším se na osobní setkání s Vámi. Vaše průvodkyně čarodějnice Baba Jaga.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one